DÚ – naučit se báseň: Kytice ze stejnojmenné sbírky K. J.
Erbena; zkouším v týdnu: 19. – 23. 3. Pokud by někdo měl zájem, vyzkouším i o týden dřív.
POVINNĚ PRVNÍ 4 SLOKY (končí slovy: „komu mám tebe přinésti?“)!
Kdo bude chtít, může celou.
Báseň budete RECITOVAT, ne pouze přeříkávat.
Poznámka: Kdo tento týden byl – má text již vlepený v sešitě;
kdo nebyl, dostane i tištěný text.
Zde je text:
Karel Jaromír Erben
Kytice
Zemřela matka
a do hrobu dána, siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.
I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.
Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateřídouškou nazvaly. -
Mateřídouško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti,
natrhal jsem tě na dávné mohyle -
komu mám tebe přinésti?
Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do šírých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.
Snad že se najde dcera mateřina,
jíž mile dech tvůj zavoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!
(ze sbírky: K. J. Erben – Kytice;
podle vydání z roku 2006
v Praze)
